Někdy se v životě dostaneme do bodu, kde barvy vyblednou, světlo sotva svítí, spíš skomírá a uvnitř je jen chlad a únava. V tradiční čínské medicíně má tenhle stav i své jméno. Říká se, že Shen – duch srdce – se unavil a ztratil svůj domov.
Představte si, že Shen je malé světýlko, které bydlí v krásném chrámu vašeho srdce. Ten chrám má měkké polštáře, teplé světlo, možná i vůni dřeva a bylin, které naplňují chrám klidem a bezpečím. To všechno mu dává pocit bezpečí a domova. Ty „polštáře“ jsou krev a Qi – výživa z jídla, odpočinku, lásky, radosti a klidu. Když je chrám útulný a polštáře měkké, Shen se usadí, září a jeho zpěv naplňuje celý prostor. Vzduch je příjemně teplý, ticho uklidňující, každý kout chrámu jemně dýchá spokojeností. Je to nádherné období plné radosti, klidu a vnitřní síly. Každý dech, každý úsměv, každý malý okamžik přináší ještě více zářivějšího světla.
Ale někdy přijde období, kdy život tlačí. Hodně práce, stres, starosti, málo spánku, možná i hlubší emoční rány. Polštáře se začnou ztenčovat, zima se vplíží do chrámu a světýlko se začne chvět. Shen se snaží udržet a vydržet, ale jednoho dne je toho příliš, a tak ztratí klid a vyběhne ven. Chrám se najednou ochladí, světýlko pobíhá venku a vy cítíte neklid, hluboké vyčerpání, ztrátu radosti. Zdá se, že je konec, že světlo zhaslo a zůstala jen tma a chlad. Ale Shen neutekl, jen hledá místo, kde znovu spočine. Není to konec, jen připomínka, že je třeba se zastavit a znovu zapálit svíčku.
Pak přijde čas velké obnovy – bylinky, klid, rituály, laskavost k sobě, drobné radosti atd. Chrám se postupně od základů opravuje, polštářů přibývá a jsou krásně nadýchané, měkké, svíčky znovu hoří a jejich plamínky tančí po stěnách. A Shen se pomalu vrací domů. Možná to trvalo nějakou dobu, ale najednou zase záříte, cítíte radost z maličkostí, sílu, chuť tvořit, klid i lehkost. Světlo zpívá a chrám znovu voní bezpečím a teplem.
V tradiční čínské medicíně je Shen jedním ze tří pokladů. Představuje ducha, vědomí, naši jiskru života – ten malý plamínek uvnitř srdce, který dává našim dnům smysl a teplo. Sídlí v srdci a jeho stav se odráží v celém těle i mysli – v očích, náladě, spánku, energii a celkové vitalitě. Když je Shen v klidu, vše proudí hladce, když je oslabený, tělo a mysl mohou cítit tíhu, neklid, napětí nebo stagnaci. Jako by energie někde uvnitř uvízla a čekala na návrat k harmonii.
Když je tělo vyčerpané (například z nedostatku krve nebo Qi), Shen ztrácí „ukotvení“. Plamínek se chvěje, jeho světlo bledne, chrám srdce je chladný a ponurý. Přichází úzkost, nespavost, pocit ztráty smyslu. Tělo se cítí unavené, vyčerpané, každý pohyb působí námahu, jako by chrám ztratil teplo. Někde uvnitř zůstává stagnující energie, objevují se různé tělesné neduhy nejasného původu. Tělo tiše volá po uzdravení. Každý kout srdce se zdá vzdálený a prázdný, světýlko bloudí a hledá místo, kde by mohlo znovu spočinout.
Když však znovu vyživíme tělo i duši – spánkem, klidem, výživou, bylinkami, laskavostí – Shen reaguje na každou kapku péče. Spánek rozzáří jeho plamínek teplou oranžovou září. Bylinky ho hladí a objímají. Laskavost k sobě mu dává prostor dýchat, radovat se opět z maličkostí. Plamínek znovu tančí a den za dnem se jeho světlo vrací do každého kouta srdce. Najednou opět cítíme, že jsme doma, v teplém, bezpečném a útulném chrámu, kde světýlko zpívá, září a dává životu smysl. Radost, lehkost, klid a energie se šíří celým tělem.
Tenhle příběh není jen poetickou představou. Je to i moje vlastní zkušenost. Prošla jsem poměrně těžkým a zdlouhavým obdobím, kdy byl můj chrám prázdný a světýlko Shenu se chvělo. Tehdy jsem si myslela, že je to selhání, ale nebylo, bylo to pozvání k opravě. Tělo i duše si žádaly hlubokou pozornost. Stačí vytvořit prostor, péči a bezpečí a světýlko se znovu rozhoří. Jako když je slunce schované za hustou mlhou. Ale mlha není navždy. Pomalu se rozptýlí, jakmile se chrám opraví, a světlo opět září. A možná ještě víc než předtím.