Pokud bych měla vypsat všechny lekce konané od začátku loňského roku až po současnost, seznam by mohl připomínat noty na buben. Samá pauza. Co jsem loni brala za ještě celkem pochopitelné, se dnes příčí mému přesvědčení a nemohu si pomoct, abych zde nevyjádřila svůj názor, na který (snad) máme ještě všichni nárok. Už více než půl roku mám z důvodu nařízení vlády zavřené lekce, přesto odvádím sociální a zdravotní pojištění, stejně jako mí kolegové a další živnostníci. Na svých lekcích stále dokola zmiňuji dech, jak je důležitý. Teď dýcháme přes respirátory a o kvalitě dechu, toho, co do sebe přijímáme, se raději nebudu vyjadřovat. V době, kdy bychom měli dbát na prevenci, vítat sluneční paprsky po dlouhé zimě, které hrají významnou roli v naší imunitě, schováváme venku tvář pod čímsi, co je pro mě tak nepřirozené. Jako by se vytratila veškerá radost a hlavně lidskost. A absurdita toho všeho je umocněna dalšími a dalšími zákazy a opatřeními. Kladu si otázku, za jakou cenu? Za cenu našich dětí – naší budoucnosti – kterým chybí sociální kontakt, řádné vzdělání (byť obdivuji všechny učitele, kteří vedou online výuku) a sport? To vše je podle mého názoru kontraproduktivní v jejich imunitním i psychickém vývoji. A nemluvě o nás. Ve svobodné zemi vládne diktatura. Nechť my sami rozhodujeme o svém zdraví, o tom, jak se chránit, bez toho, aniž by s námi někdo manipuloval a vyvíjel cílený nátlak. Nechť my sami převezmeme zodpovědnost za své životy, své děti. My se o sebe i o ně umíme postarat.
Jsem ráda, že je nás mnoho, kterým není lhostejná nesvoboda, která se uhnízdila v naší zemi a tímto chci vyjádřit svou podporu Zdravému fóru, občanské platformě pro obnovení normálního života.
