Příroda a hory mě vždy přitahovaly. Jejich ticho a majestátnost v sobě mají cosi, co mě konejší a dodává mi sílu, nadhled a inspiraci. Tady je mi dobře, tady čerpám energii. Jen tak se potloukám v každém ročním období, koukám kolem na všechnu tu krásu, která mě tak uklidňuje a vnitřně naplňuje. Mimo davy a turistické atrakce. Často ani nemám chuť vytahovat mobil (pokud ho u sebe vůbec mám) a dokumentovat, co vidím. Ty nejkrásnější scenérie a okamžiky si ukládám do paměti, prožívám je plně, spolu s těmi, kteří jsou v tu chvíli se mnou. A pak miluji návraty domů, kdy jsem po celém dni venku příjemně utahaná. I domov je pro mě místem, kde nacházím pohodu a užívám si to „obyčejné“. Nemám potřebu stále se honit za novými zážitky, když klid a radost člověk může najít kdekoliv a v čemkoliv.
Mám takový dojem, že v dnešní době je jakýsi tlak „mít co vyprávět“. Sociální sítě jsou plné lidí, kteří neustále cestují, navštěvují nová (často exotická) místa a zažívají neuvěřitelné věci. Tento tlak nás může přimět věřit, že abychom vedli skutečně naplněný život, musíme být stále v pohybu, stále objevovat, stále dělat něco „speciálního“. Honíme se za tím, abychom každý den co nejvíce natřískali novými a novými zážitky, ale často tohle spíš vede k vyčerpání a nespokojenosti. A myslím, že nám mnohdy uniká to, co je kolem nás, jak věčně hledíme jen vpřed. Možná nemusíme pořád cestovat někam daleko nebo zažívat něco mimořádného, abychom se cítili naplněně. Radost a klid můžeme najít i v těch nejobyčejnějších chvílích, ať už venku nebo jednoduše doma, když si uděláme čas na sebe a na všechny ty drobné věci, které nás těší.
Sama jsem si prošla obdobím, kdy u mě převládl pocit, že musím pořád něco podnikat, abych naplnila každou minutu. Přitom mnohokrát jsem se přesvědčila, že můžu být na sebelepším místě a pokud se cítím blbě, stejně to bude stát za prd. Není to o místě samotném, ale o tom, jak mi v něm je a jakou energii do něj přináším. Nemusím vyhledávat dobrodružství, abych si užila každý okamžik naplno. Je tak osvobozující a krásné si uvědomit, že obyčejné štěstí je dostupné všude. Nezáleží na tom, kde jsme nebo co děláme. Stačí být přítomní. Místo toho, abychom se neustále hnali za novými zážitky, můžeme najít hodnotu v tom, co máme kolem sebe. Ať už je to chvilka strávená v přírodě nebo obyčejný den doma. Často je mi dobře, když jen sedím, popíjím čaj a hraju „Emilku“ na svém notebooku, kde skládám barevné kameny do řady a sbírám diamanty.
Také čím dál více nacházím krásu a radost v tom, co mám blízko. Baví mě objevovat tichá, kouzelná místa v Beskydech, která jsem ještě nenavštívila a často mě překvapí, jak jsou tato místa plná příběhů a klidu. Jedna z mých nejkrásnějších čerstvých vzpomínek je na prodloužený víkend na horské chatě. Utahaní po celodenním výletě jsme seděli s rodinou pohromadě, hráli karty, smáli se a vychutnávali si večer. Dokonalou atmosféru dokresloval plápolající oheň v krbu, který vrhal teplé, zlatavé světlo do celé místnosti. Tyhle momenty s jejich prostou krásou mě hřejí u srdce. Kolikrát právě „obyčejné“ okamžiky mohou být těmi nejcennějšími. Možná stačí jen zpomalit a uvědomit si, že štěstí je na dosah, je skryté v každodenních chvílích, které tak často přehlížíme. Ať už jsme kdekoliv, můžeme být otevření tomu, co nám život právě nabízí, a v tom je pravá krása.