Pod pojmem komfortní zóna si každý z nás představí něco jiného. Většinou to bývá důvěrně známé místo, kde se cítíme v bezpečí, v klidu a pohodě. Pro někoho je to nějaký kout v domácnosti, kde si čte knihu, pro jiného to může být cestování na známá a oblíbená místa nebo každodenní rutina, která nás utvrzuje v tom, že víme, co nás čeká. Komfortní zóna je ale také něco, co nás může držet na místě, vytváří iluzi stability a kontroly nad naším životem. Prostor, kde se cítíme dobře a jistě. Přesto zde někdy setrváváme i tehdy, kdy už nás nenaplňuje nebo nám dokonce škodí. Možná z obavy z neznámého, z toho že bychom museli něco změnit nebo se s něčím či někým konfrontovat. Zóna pohodlí nám tak může poskytovat krátkodobý pocit bezpečí, ale dlouhodobě – v některých případech – může brzdit náš růst a bránit nám dosáhnout něčeho, co by nás mohlo obohatit nebo osvobodit.
Komfortní zóna je v poslední době často spojována s cestováním nebo s novými zážitky, které nás vybízejí k opuštění každodenní rutiny a otevření se něčemu novému. Ale ono to není jen o dovolené a o tom, jak překonáváme strach z nových míst. Také běžné situace v našich životech nás často nutí konfrontovat se s nepříjemnými emocemi nebo změnami. Občas život přichází s výzvou, abychom se postavili sami za sebe, chránili si své hranice a sebeúctu. A právě tyto momenty nás mohou donutit opustit svůj emocionální komfort. Přesně tohle mnohdy potřebujeme – výzvu, která nás vytrhne z našeho pohodlí a přiměje růst. Možná nejde o fyzické překonání nějaké překážky, ale o zralém rozhodnutí čelit dočasnému nepohodlí, obavám a strachu z konfliktu. Právě konfliktů se často bojíme, obzvlášť jsme-li slušně vychovaní a nemáme v sobě přirozenou schopnost říct „ne“. Tyto obavy nás pak svazují a drží v nekomfortu, kde se bojíme postavit za sebe a své potřeby. Výstup z bezpečného prostoru – zóny pohodlí tedy nemusí vždy znamenat něco velkého a viditelného navenek. Většinou jde o malé, ale přitom hluboce významné kroky uvnitř nás samotných.
Jakmile se odvážíme chránit své hranice a postavit se za sebe, může to být hodně nepříjemné, někdy dokonce bolestivé. Vstupujeme na neznámé území, čelíme pochybnostem nad správností svého jednání a také čelíme reakci druhé strany, a ta nemusí být vždy v souladu s pochopením. Ne každý dokáže naše rozhodnutí přijmout, protože může zasahovat do jeho vlastních očekávání nebo pohledu na svět. Je důležité si uvědomit, že taková reakce není odrazem naší hodnoty nebo správnosti našeho rozhodnutí, ale vypovídá spíše o emocích a zkušenostech druhé strany. V tu chvíli je zásadní připomenout si, proč a s jakým cílem konáme. To je kotva, díky které můžeme nechat rozplynout všechny obavy a zbytečné pochybnosti. Uvnitř víme, že po překonání této bariéry čeká něco mnohem většího – pocit úlevy, svobody, vnitřního klidu a hlubokého respektu k sobě samým. Sama vím, jak těžké je čelit takovému rozhodnutí. Udělat krok, který znamená konec něčeho, co dlouhodobě tíží a zároveň vstoupit do neznáma, za hranice zvyklostí. Vím, že to není snadné, ale je to nezbytné. Jde o rozhodnutí, které je v souladu s našimi hodnotami a tím, co cítíme jako správné. A také je důležité dát si následně dostatečný prostor na zpracování všech prožitků z náročné situace. Je v pořádku cítit různé rozporuplné pocity, je třeba si je prožít a nechat odejít. Patří to k celému procesu. Odměnou bude nově objevená nebo nabytá sebeúcta a pocit obrovské úlevy a nekonečného klidu. Pokud právě teď stojíte na prahu podobného rozhodnutí, věřte, že v sobě máte sílu udělat ten zásadní krok. Možná to nebude hned snadné, ale věřte, že každý takový krok Vás přibližuje k tomu, abyste žili život, který je skutečně Váš.