Jakmile vstoupím na podložku, v ten moment nechávám za sebou vnější svět. Přestává existovat spěch a shon každodenního života, všechny povinnosti i očekávání. Má podložka se stává zrcadlem. Ukazuje mi, kde právě jsem, bez masek, bez přetvářky, bez tlaku na výkon. Jen já, pohyb a dech. Pokaždé je praxe jiná. Někdy plynu tak lehce, cítím sílu a stabilitu, jindy je tělo těžké, ztuhlé a mysl neklidná. Přesto se snažím vychutnat si každou jógovou praxi, přijímám svou přítomnost, ať už je jakákoliv. Přijímám sebe, takovou, jaká právě jsem.
Během mé dlouhé rekonvalescence jsem čelila své vlastní netrpělivosti, obavám a všemu, co se ve mně odehrávalo. Chtěla jsem víc, ale nešlo to. Učila jsem se lépe vnímat a respektovat své tělo, pracovat s bolestí a smutkem. Učila jsem se trpělivosti a tomu, že pokrok nemusí být hned viditelný. Transformace nezačíná až tehdy, když dokonale zvládnu nějakou ásanu nebo celou sestavu. Začíná v okamžiku, kdy se rozhodnu být plně přítomná, když si dovolím zpomalit a naslouchat.
Naše tělo je neuvěřitelně chytré. Neustále nás chrání, úžasně regeneruje a upozorňuje na naše limity. A přesto ho často ignorujeme, jedeme na výkon a nerespektujeme své energetické zásoby, které nejsou nevyčerpatelné. Tam, kde jsme dlouho jeli nadoraz nebo dokonce na dluh, nemůžeme očekávat, že se lusknutím prstu vše ihned spraví. Někdy to trvá celé měsíce. Uděláme několik kroků vpřed, abychom se zase o dva vrátili zpátky. Tohle všechno je součástí procesu a ten může být zdlouhavý, náročný, ale také velmi užitečný. Máme skvělou příležitost zpracovat i hlubší vrstvy a ne jen povrchové záležitosti. Pozvolna se dostáváme k tomu, co je skryté pod povrchem – staré vzorce, emoční bloky, nevyřešené obavy. A právě zde přichází možnost plného uzdravení. Jóga se tak stává nejen příjemným pohybem, ale i cestou k hlubokému léčení a lepšímu pochopení sebe sama.
Jakmile přestanu klást odpor a tlačit sama sebe někam, kde ještě nejsem ve snaze urychlit proces, dostaví se nádherný pocit klidu a důvěra, že je vše v pořádku. Začínám vnímat, že není kam spěchat, nemusím nic dohánět. Učím se naslouchat svému tělu, místo abych ho neustále nutila k výkonu. Právě v tomto odevzdání nacházím svobodu. Skutečná síla nespočívá v dokonalosti ani v intenzitě a rozsahu pohybu, ale v odvaze být přítomná – se vším, co zrovna prožívám. A v tomto okamžiku přichází opravdová Jóga – spojení se sebou, s dechem, s tím, co právě je.
Věřím, že každé takové zastavení je zároveň příležitostí. Možností podívat se na svůj život z jiné perspektivy, přehodnotit, kam směřuji a zda cestou zbytečně neplýtvám svou energií. Učím se lépe rozlišovat, co mě posiluje a co naopak vyčerpává. Co je skutečným přínosem a co jen pozlátkem nebo naučeným zvykem. Možná právě díky tomuto zpomalení získávám jasnější pohled na život a na to, co je pro mě opravdu důležité. A s každým takovým uvědoměním rostu. Stávám se pevnější a odolnější. Učím se důvěřovat sobě, svému tempu i cestě, po které kráčím. Myslím, že právě v těchto zastaveních, v této vnitřní práci, sílíme víc, než bychom si dokázali představit. Ne silou tlačení a boje, ale silou pochopení, přijetí a vnitřní rovnováhy. Díky těmto těžkým chvílím se můžeme stát silnějšími, než jsme byli předtím.