Chtěli jste se někdy pustit do něčeho, ale neudělali jste to, protože Vám v tom zabránil strach z neznámého? Kolikrát Vás takhle ochromil ten vnitřní hlásek, abyste nedělali hlouposti a raději se drželi toho svého osvědčeného způsobu života, uvažování… můžete sami doplnit…? A tak jste tedy zůstali. Možná se dostavil pocit určité úlevy, nemusíte přece nic měnit, dělat. Přiznejme si, je to naše vlastní pohodlnost. A provází nás stále a všude. Jsem na tom stejně, nebojte. Není to tak špatné, někdy nás právě pohodlnost s největší pravděpodobností ušetřila unáhlených rozhodnutí. Ale jsou určité nápady, které nám v hlavě zůstanou pěkně schované a sem tam rády připomenou svoji existenci. Co když… Ale to bychom museli něco změnit, udělat, a co když to nevyjde?
A co když to vyjde? A co když to vyjde právě Vám?
Já takhle také váhala. Odjakživa mě doprovází strach, pocit nejistoty ze změn. Ovšem uvědomila jsem si, že se nechci bát, ale chci žít, a to tak, abych byla šťastná a spokojená. A pro to vše je potřeba něco udělat, vymanit se z vlastní pohodlnosti. Vím, co mě baví a těší. Rozhodla jsem se tedy opustit kancelářskou práci a dělat to, co mě baví a má podle mě smysl. A to je pro mne cvičení jógy. Věřte, že pro matku dvou malých dětí (tatínek je celý den v práci a hlídací babička stovky kilometrů daleko) to nebylo snadné rozhodnutí. Přesto jsem do toho šla, s čistým srdcem a nejistou budoucností. A je to úžasný pocit! Jakmile totiž uděláte ten první rozhodující krok, najednou mizí všechny překážky, které jste si sami v myšlenkách přichystali. Zjistíte, že už Vás tolik neovládá strach, ale naopak převládá radost a vzrušení z něčeho nového. A jste pyšní sami na sebe, že jste tentokrát ten malý vnitřní hlásek neposlechli a udělali ten dospělácký krok tam, kam Vás to táhne. Alespoň tak je to u mě.
Zatímco čtete tyto řádky, pouvažujte, jestli jste opravdu spokojení, zda-li je něco, co Vás baví a láká a co pro to můžete udělat nejlépe hned. A zkuste to, věřte mi, že se budete cítit skvěle, stoupne Vám sebevědomí, ať už to dopadne jakkoli. Jste hrdinové, nehodili jste tentokrát jako vždy flintu do žita, ale aspoň jste to zkusili. Takže až budete skákat do „neznámých vod“, směle do toho, skočte, držím pěsti! A pamatujte, skočte s očima otevřenýma, s vědomím toho, co děláte a přesvědčením, proč to děláte.