Pokud s jógou začínáte a nadchla Vás, možná máte stejné pocity jako já před lety. Chcete být perfektní, všechno umět (nejlépe hned), precizně provádět ásany. Praktikujete s velkým nadšením a nasazením, přepínáte ztuhlé svaly, které nejsou na nový pohyb zvyklé. Doteď jste cvičili, sice něco úplně jiného, ale nejste žádní srabi, to dáte…
Vaše tělo potřebuje čas, vím, jak neradi takovou větu slyšíte… Dopřejte mu jej, nepospíchejte, není kam spěchat. Jste teprve na začátku báječné a dobrodružné cesty, všechno máte před sebou, objevujete nové pozice. Vnímejte, jak na Vás působí a uvědomujte si své pohybové možnosti a rezervy. Nechtějte přeskočit tuto krásnou kapitolu, přeskočili byste seznamování s vlastním tělem, se sebou samým. Nehledě na zranění, které si neuváženým pohybem můžete způsobit. A věřte, že to by Vás vyřadilo na nějakou dobu z provozu a budete začínat zase od znova. Pokuste se nesrovnávat s ostatními. Každý máme jiný pohybový rozsah.
Jste to Vy, Vaše tělo, respektujte jej.
Pravidelné praktikování Vám samozřejmě otevře nové možnosti, klouby budou pohyblivější, svaly pevnější, celkově budete pružnější. Cvičení najednou dostane nový rozměr, v pozicích se lépe srovnáte, získáte větší jistotu a stabilitu, začnete si více uvědomovat benefity, které Vám ásany přinášejí. Jóga je o trpělivosti. Neberte jako handicap, když Vám některá z pozic momentálně nejde. Jenom praxí otevíráte brány svého těla. S nadšením budete sami na sobě pozorovat pokroky. Obtížné pozice najednou nebudou vypadat tak strašidelně, ale spatříte v nich určitou výzvu, něco, co Vás možná láká překročit hranice svých možností a vydat se do neprobádaných oblastí. Rovněž si osvojíte, čeho se vyvarovat a některé z pozic možná nebudete praktikovat vůbec, ať už z jakýchkoli důvodů. Ale vždy máte své „příště“, to, na co se můžete těšit, co můžete objevovat nebo zdokonalovat.
Já mám taky své „příště“, určité výzvy, na které se těším a je to fajn pocit. Čím déle jógu cvičím, tím více si užívám právě oné „cesty“, neženu se bezhlavě za cílem. Vychutnávám si jednotlivé ásany, pozoruji, jak postupně „odemykám“ hybnost těla, jak zvládám i obtížnější pozice a mám z toho velkou radost. Svou pozornost zaměřuji na cestu, protože to mě ujišťuje, že žiji tady, v přítomnosti a neženu se kupředu jako splašený kůň, který s vyplazeným jazykem doběhne do cíle, ale přitom vše krásné a zajímavé během cesty proběhl bez povšimnutí.
