Mám tak ráda adventní čas. Škoda jen, že místo klidu a pohody spíše panuje shon, stres, tolik věcí je ještě potřeba stihnout vyřešit a dodělat do konce roku… Paradoxně si navzájem přejeme klidné svátky a přitom jedeme na plné obrátky do poslední chvíle, téměř do vyčerpání. Já se už několik let snažím nenechávat vše na poslední chvíli a docela se mi to daří a hlavně vyplácí. Dárky už mám koupené i zabalené, cukroví víceméně hotové, ještě nějaké dodělávky a těsně před svátky, jako tradičně každý rok, dvě vánoční štoly. Už teď vím, že před Silvestrem budu péct další várku štol a při pomyšlení na své mlsné a vděčné strávníky se na to moc těším.
Tohle období je půvabné, ale náročné zároveň. Cítím nutkání na chvíli se zastavit, vychutnat si kouzlo přítomného okamžiku, prostě jen být, nic neřešit, nikam nespěchat. Je-li to možné, nastavuji tvář slunci, i když už tolik nehřeje. Důkladně zachumlaná v bundě čerpám sluneční energii, než oblohu zahalí těžká šedá mračna. Naplňují mě lekce jógy, které vedu. S láskou je připravuji, těším se na společné „jógování“, mám ráda tu atmosféru, kdy sálem zavládne klid a mír. Jsme tu spolu a každý je zde sám pro sebe. V těchto chladných dnech si obzvlášť vychutnávám dobrý a kvalitní čaj, jehož příprava se stala potěšením, obřadem a pravidelným neodmyslitelným rituálem. A tak, od šálku čaje, nechť máme dostatek energie pro následující dny a zároveň si v nich vyhraďme prostor jen pro nás samotné. Tady a teď. Nádech a výdech. ÓM Shanti Shanti Shanti.
