Procházím zvláštním obdobím. Zní mi v hlavě slova jedné moudré paní, odbornicí na tradiční čínskou medicínu, se kterou jsem nedávno konzultovala synův kožní problém. Příčina neznámá a zlepšení se jaksi nedostavovalo. Podívala se na mě a jemně, opatrně se zeptala, jestli jeho potíže nějak nesouvisí se mnou. Se mnou? Proč se mnou? V té době bylo vše zalité sluncem. Stála jsem před ní a snažila se přijít na to, co se mi tím vším snaží naznačit. Rozum převzal vládu, ten se rozhlížel kolem a rozhodně nespatřoval sebemenší vliv (natož odpovědnost) na tom, co se děje (navíc někomu jinému). Byť na karty (pokud se nejedná o hru prší) úplně nejsem, vytáhla jsem si z ruky té moudré dámy jednu nádhernou kartu. Růst. Tak zněl její název. Prohlížela jsem si ji, fascinovala mě. Krásný obrázek, na kterém dominovaly čakry, přitahoval můj pohled. Věděla jsem, že jsem tady, na této cestě, po které jdu, správně.
Vzpomněla jsem si opět na tu kartu a na celý rozhovor právě teď, kdy je mi zvláštně. Jako bych se tak trochu ztratila. Něco mi najednou sebralo ten můj klid, zažité zvyky, okrádá mě to o kvalitní spánek i o chuť k jídlu. Potřebuji být sama, i když jangová energie s blížícím se létem vzrůstá. Já se teď naopak potřebuji stáhnout dovnitř. Přestat rozlišovat dobré a špatné, přestat se snažit být tady pro všechny a pořád happy, když zrovna nejsem. Projít si tímto procesem, protože i to patří k životu. To patří k pohodovému životu. Ztráta rovnováhy je v pořádku, je to jen dočasné. Nemusím se nikomu omlouvat, ani sobě samé namlouvat, že je vše super. Je to tak, jak to je. A vím, že se jedná o další lekci, která mě něco naučí, ukáže mi směr a posílí slabá místa, ta místa, kde jsou nyní trhliny. Intuitivně důvěřuji tomu procesu, i když se mi právě teď nemusí tak úplně líbit. Vím, že nastane doba, kdy pochopím, porozumím, co se mi vesmír snaží říct…