Dostali jsme do vínku jedinečný dar, moudrého průvodce a rádce – intuici. Provází nás od narození, přesto její sílu a schopnosti mnohdy ani nevyužíváme. Nevíme, jak se s ní spojit, neumíme s ní pracovat, možná pochybujeme, nakolik je rozumné a bezpečné řídit se nějakým vnitřním hlasem. Přesto každý z nás zažil (a zažívá) ten zvláštní pocit, kdy „jenom tušíme“ a nebo „prostě víme“, aniž bychom to uměli logicky vysvětlit. Pro intuici ale neplatí žádná logika, rozum. Představuje vnitřní pramen vědění, hlubokou moudrost, která vychází přímo z nejvyššího zdroje. Možná jsou mnozí z nás natolik racionálně smýšlející, že cítí silné odpojení od svého niterního hlasu. Ale intuice nikam nezmizela. Jen je potřeba znovu obnovit spojení, které pro nás v dětství bylo naprosto přirozené. Cesta k propojení vede jak jinak než dovnitř.
Pokaždé, když se v mém životě objeví nějaký nesoulad, něco mi prostě nehraje, nedaří se, necítím se ve své kůži, vždycky pak zjistím, že jsem uhnula mimo cestu, vzdálila se a odpojila od hlasu svého srdce. Někdy je pozornost příliš venku, a tak vnější hlasy přehluší ty vnitřní. To se občas děje, ale důležité je najít opět správný směr, cestu ke své přirozenosti. Nedávno jsem zažila intenzivní neblahý pocit pod hrudní kostí v oblasti solar plexu. Byl to velmi nepříjemný vjem, který mě upozorňoval na situaci, na jejímž prahu jsem stála a nebylo mi v ní vůbec, ale vůbec dobře. Intuice dávala jasné znamení, co mám udělat. Neposlechla jsem a šla rovnou vstříc konfrontaci. Kdybych poslechla ten vnitřní hlas, uchránila bych sama sebe od zbytečných nepříjemností. A není to o tom, že neposlechnete-li, budete potrestáni. Intuice netrestá. Stále nám nabízí pomocnou ruku, ať se dostaneme do jakkoli svízelné situace. Stačí se ztišit, obrátit zrak dovnitř, položit otázku, například: „Je něco, co potřebuji právě teď vědět?“ nebo „Co mám dělat s …?“ a pak naslouchat. Často odpověď nepřijde hned, je to v pořádku. V určitý okamžik jednoduše budete vědět, co dělat. Intuice k nám může promlouvat různými způsoby. Pomocí obrazů, snů nebo náhlých vizí, prostřednictvím pocitů, zvukových vibrací. Každý to máme úplně jinak. Důvěřujte svému tělu, pozorujte, vnímejte, klidně si zapisujte, co jste viděli, slyšeli nebo cítili. Po čase můžete vyhodnotit. Chce to trpělivost a trénink. Stejně jako cvičíme svá těla, tak můžeme pracovat na spojení se svou intuicí. Po nějaké době bezpečně rozeznáte hlas svého jedinečného moudrého rádce od všech dalších hlasů. Jak s tím naložíte, je na Vás. Není třeba okamžitě rozdávat výpovědi v práci nebo ukončovat vztahy. Řekla bych, že intuice nám ukazuje spíše jednotlivé kroky než konečné cíle. Jednáme-li v souladu s vnitřní pravdou, cesta se přirozeně otevírá sama a je nám nakloněn celý vesmír.
