Tělo k nám promlouvá často způsobem, který se nám nemusí zrovna líbit. Také doba, kdy se rozhodne vyslat dostatečně zřetelný signál, může být naprosto nevyhovující. Zrovna teď? Zrovna tady? Přijde bolest uprostřed jednání nebo na dovolené, na kterou jsme se tolik těšili, na zaplaceném workshopu, kde se potřebujeme soustředit a přijímat informace. Tělo chce navázat kontakt. Bylo by fajn domluvit si „schůzku“ na jindy, až se to bude více hodit. Ale popravdě, přijde vůbec někdy taková chvíle? Kdy se to bude konečně hodit?
Na podložkách se učíme naslouchat svému tělu, vnímat jeho reakce, odezvy na nejrůznější pozice. Pak přichází další výzva v podobě meditace. Usedět čas, který trávíme ve společnosti sami sebe, být přítomní dechu, všechno pustit, nechat jen tak poklidně plynout. To zdánlivé „nicnedělání“ může být pro začátečníka složitý oříšek. Ale buďte bez obav, všechno vyžaduje trénink a svůj čas, který se nedá dopředu odhadnout nebo naplánovat. Chce to pokračovat, spousta složitostí se vyřeší tak nějak samovolně. Stejně jako trénujeme svaly, můžeme trénovat pozornost ke svému tělu, dopřát mu prostor, aby se mohlo svěřit. Naslouchat mu, naslouchat svému srdci. Bolesti se z těch nevědomých promění na vědomé, ale my máme k dispozici nástroje, jak s nimi zacházet. Můžeme se ptát, co vlastně způsobuje ony bolesti. Můžeme se zbavovat odporu a blokád tím, že je budeme vědomě vydechovat. Můžeme také využít pohyb, rozhýbat stagnující energii a vyčistit se od zabřednutých emocí, rozdmýchat opět vnitřní sílu, oheň, jenž je naším hnacím pohonem. Neexistuje jeden zaručený, univerzální a správný způsob. Každý vlastníme jedinečný klíč ke svému chrámu a důležitá je chuť a odvaha setkat se se sebou samým s upřímným přijetím a láskou. Ať se objeví cokoli, všechno to je dobrá informace. Velmi cenná zpráva o nás, o tom, jací jsme právě teď. Jen je potřeba dát šanci komunikaci a věřit vlastním prožitkům, protože osobní zkušenost je nenahraditelná.