Dvě konvičky “japonce” a mám energie na rozdávání. Z příjemného posezení s přáteli v čajovně odjíždím s očima jako baterky. Projíždím poklidnou večerní Ostravou, doprovází mě úžasný hlas Chrise Martina z Coldplay a na křižovatce, kde čekám na zelenou, přidávám hlasitost písni True Love. Za chvíli už zpívám duet spolu s Chrisem. Ještě že v autě sedím sama. A co teprve až spustí Fix You… Naštěstí jsem žena, zvládám víc věcí najednou, v tomto případě halekat do interiéru vozu, sledovat dopravu a ještě uvažovat, zda zakončím dnešní den sklenkou bílého vína, které poctivě chladím v ledničce. Je mi jasné, že spát hned tak nepůjdu. Nádrž je téměř plná, mám chuť se trochu projet, ale odolám pokušení a mířím rovnou domů. Čajování s přáteli ve mně vyvolalo spoustu hezkých vzpomínek. Nechávám to všechno běžet na pozadí na konejšivé vlně, která zaplavuje mé tělo i duši hřejivými pocity. Intenzivně vnímám přítomnost prostoupenou těmito příjemnými vjemy.
Z různých setkání s nejrůznějšími lidmi v poslední době vyplývá zajímavý fakt, že mnohdy s námi musí něco vyloženě zacloumat, abychom se probrali. Možná dojdeme do bodu, kdy už je namístě pustit se, vzdát marnou snahu prorazit zeď hlavou a raději se porozhlédnout kolem, kde jsou otevřené dveře. A vynaložené úsilí přesto nebylo zbytečné. Jak praví Paramhans svámí Mahéšvaránanda: “Jógin nebo aspirant má být jako včela, která si bere sladký nektar z každého květu, dokonce i z bodláku nebo z jedovaté byliny. Podobně jako lze z jedu kobry vyrobit lék, nachází jógin i ve špatném vždy to, co ho posune vpřed na duchovní cestě.” Krásné na tom je, že to víme. Hluboko uvnitř to víme, ale nejprve musíme odstranit všechny vrstvy, kterými jsme zakryli pravdu. Prokopat si cestu tím, co nejsme, k tomu skutečnému, co doopravdy jsme. A zároveň víme, že tímto naše velkolepé putování zdaleka nekončí. Naopak. Nemáme splněno, odškrtnuto. Jedná se o neustálý proces, vytrvalou práci na sobě, z lásky k sobě. Někdy nekráčíme vpřed zrovna s velkým nasazením a závratnou rychlostí, ale možná bohatě stačí pomalejší tempo, ale vytrvalé, krok za krokem. Všechno další přijde postupně samo.