Pohyb je výbornou medicínou na spoustu neduhů. A je dobře, že si to začíná uvědomovat čím dál více lidí. Stěžujeme si na bolavá záda, ztuhlé kyčle, přitom na židli (i když splňuje nejnovější trendy a má různé vychytávky) trávíme tolik času, pak si přesedneme do auta a z auta doma na gauč. Záda tedy neustále o něco opíráme, tudíž ochabuje zádové i břišní svalstvo, ztrácíme pružnost v kyčlích a ty pak přirozeně tuhnou. K tomu připočtěme určitou míru stresové zátěže a je-li tělo takovému stavu vystaveno delší dobu, napětí zůstává uloženo ve svalech, fasciích a začarovaný kruh se uzavírá.
Síla pohybu je krásně vidět v přírodě s příchodem jara. Všechno se tak rychle mění, vyvíjí. Jde cítit velký příliv energie spojený s touhou růst. Když nakoukneme do přírodních cyklů, jak to všechno krásně funguje a zapadá do sebe, jaru předcházelo období odpočinku (sbírání potřebných sil na ten velký jarní start). Možná jsme si přes zimu nedopřáli dostatek odpočinku, a tak to naše jarní entrée bude poněkud pomalejší, vlažnější. Také začínají přicházet nové nápady něco realizovat (nebo změnit), následovat onu přirozenou touhu růst. A je na nás, jak se k tomu postavíme, zda si dovolíme jít za tím hlasem a nebo udusíme vlnu energie, možná z “dobrých” důvodů. Není totiž žádná jistota, záruka, že to celé dobře dopadne. Je to risk. Ale možná právě to nenásledování přirozeného nutkání něco začít vede k nespokojenosti a celkovému úbytku energie, kterou svým racionálním myšlením doslova uškrtíme. A přitom příroda si nedělá starosti s tím, jak to dopadne, jestli vůbec má smysl začít klíčit. Prostě to udělá. Žije tím, co je – přítomností, neřeší budoucnost. Udělá maximum, co je v jejích silách, aby to vyšlo. A pak… se uvidí. Zajímavé je, jak my lidé máme potřebu mít situaci pod kontrolou, nejlépe být vlastníkem křišťálové koule a vědět všechno dopředu. Asi to souvisí s naší přirozenou vlastností ochránit se. Ušetřit sami sebe od možných pádů, chyb a zklamání.
Také mě čeká nový začátek a s ním tedy končím jednu etapu vedených lekcí. Je to přirozeně doprovázeno určitým smutkem, s některými lidmi se budu nejspíš potkávat nadále, jiné už možná neuvidím. Za ta léta si člověk vybuduje vztah ke všem a všemu kolem. Nejsem zrovna střelcem, který činí rychlé a razantní kroky, nicméně všechny signály mne vedly k tomuto rozhodnutí, a i když budu začínat znovu, jinde, těším se na nové lidi, prostředí, zkušenosti. Cítím svěží příliv jarní energie, žiji přítomností. Všechno je v pohybu, mění se a tak to má být. Není důvod vyčerpávat slezinu zbytečnými starostmi. Udělám, co bude v mých silách a pak… se uvidí.