Když jsem poprvé cvičila jin jógu, netušila jsem, jak nekonečné se mohou zdát pouhé čtyři minuty. Zaujmout pozici, uvolnit svalstvo, klidně dýchat a jen být… Čtyři minuty… Neuvěřitelně dlouhý čas pro někoho, kdo je zvyklý něco dělat, být v pohybu. To náhlé „nic nedělání“ bylo hodně divné. V hlavě mi běžela záplava myšlenek, pocitů, nemohla jsem se srovnat, pořád jsem se jemně vrtěla a hledala ten správný posed. Panebože, jak dlouho ještě… Kyčle mě bolí… Lekce skončila a já byla naplněna zvláštními dojmy. Mé tělo bylo protažené jinak, než je zvyklé. V kloubech jsem pocítila jemné brnění, příjemnou lehkost, volnost. Zdánlivá nečinnost ukázala velkou sílu a hluboké účinky. Věděla jsem, i přes nesnadný začátek, že tento klidný styl jógy, jenž otevírá nové možnosti, se stane velmi cenným a váženým společníkem mé praxe, mého života.
Většinu naší pozornosti (a energie) investujeme do vnějšího světa. Tam také hledáme klid, nějaký ten koutek pro sebe. A když se nám nabídne příležitost být jen sami se sebou, často nevíme, jak s ní naložit, co si počít. Jsme zmatení a snažíme se rychle vymyslet nějakou sebemenší aktivitu, abychom nemuseli čelit nastavenému zrcadlu. Jako bychom měli strach, že se o sobě něco můžeme dozvědět. Zkusíme-li s láskou a pochopením naslouchat na chvíli sami sobě, svému tělu, místo rádia nebo televize, můžeme o sobě zjistit velmi cenné informace. A je pak na nás, jak je zpracujeme, jak s nimi naložíme. Otevře se brána k odpuštění, šance nechat zahojit staré rány, zbavit se toho balastu, který v sobě léta střádáme a pod jehož tíhou se mnohdy hroutíme. Najednou jsme schopni nalézt komfort v nekomfortu, jakmile se jen trochu rozkoukáme na neprobádaném území.
A tak jsem si našla pohodlí v gomukhásaně (pozici krávy), která jinak pro mne bývá nepohodlná a setrvala v ní několik minut. Zcela oddána přítomnosti. Tiše jsem pozorovala, jak si tělo postupně zvyká na podivně sešněrované nohy. Celé mi to přišlo dokonalé takové, jaké to v danou chvíli bylo, aniž bych řešila, jak v pozici vypadám. Nebylo třeba dělat něco víc. Byla jsem prostě tady a teď, sama sebou. V klidu a míru. A bylo mi dobře. Čtyři minuty uběhly najednou tak rychle…