Je pozdní léto a já mám radost, že tu mohu být právě teď, v tomto období. Brouzdám dlážděnými uličkami v centru Prahy, vnímám každý krok, v barefootech (bosobotech) to snad ani jinak nejde. Je to tu jiné, než si pamatuji. Méně turistů, větší klid, více češtiny kolem sebe. Na břehu Vltavy si fotím Karlův most, když se najednou z vody vynoří nutrie a očekává, že ode mě něco dostane k snědku. Chvíli na sebe jen tak koukáme, ona brzy pochopí, že jsem ji tady nepřišla nakrmit, a tak s nepořízenou zajede zpět do vody, aby zkusila štěstí jinde. Venkovní teplota sice není nijak závratná, přesto neváhám a kupuji si trdelník s velkou porcí zmrzliny. Oblékám mikinu a při pohledu na své nohy v šortkách pokryté husí kůží se musím smát. Doma bych si zmrzlinu za takových podmínek nedala ani náhodou, ale tady je to jiné. Ještě mě hřeje dobrý pocit a lahodný čaj z místní útulné čajovny. To mi připomnělo nedávné čajování s majitelem jedné krásné čajovny v Českých Budějovicích. Dlouho jsme se neviděli, naše povídání se od mapování uplynulého roku a toho, co je nyní, začalo postupně ubírat hodně zvláštním směrem. Celý rozhovor ve mně rezonoval ještě nějakou dobu poté. Slyšela jsem věci, které jsem slyšet měla a potřebovala, o tom nebylo pochyb. Došlo mi to po dalším velmi zajímavém a poměrně zásadním rozhovoru s člověkem, který mi pomohl odkrýt pozadí některých skutečností, jež jsem nebyla schopna rozeznat. Někdy prostě přes stromy nevidíme les. Naše intuice je vždy správná, ale máme ji často zakrytou vším tím balastem z venku, který k sobě nevědomě (někdy vědomě) taháme. Pohlédnout pravdě do očí v nás může vyvolat strach a hlavně mylný dojem, že tím vlastně otevřeme pandořinu skřínku. Naopak. Čelit životu, nelhat sami sobě, přijímat to, co je a ne před tím zavírat oči, nás ve skutečnosti naprosto osvobozuje. Bojíme se, že to bude bolet. Někdy možná bude, ale netrvá to dlouho, bolest odezní a nám se otevírají dokořán brány pro příliv nové energie. A pak se začnou dít věci. Tam, kde byla energie zablokovaná, jako kdyby někdo vytáhl špunt. Najednou všechno funguje tak, jak má, pocítíme silný, uzdravující proud prány. Dostaví se úžasný pocit úlevy, svobody a víme, každou molekulou svého těla víme, že jsme správně.
