Do chystání a balení věcí na dovolenou jsem se vyloženě musela nutit. Bylo nezbytné přepnout na autopilota a roboticky začít plnit připravená zavazadla. A nyní s přivřenýma očima nadechuji úžasný svěží horský vzduch provoněný dokonalou kompozicí lučních květů, bylin a léta. Čím jsem starší, tím víc mám ráda tak obyčejné (pro mne neobyčejné) věci. Dechberoucí romantické scenérie západu slunce, které bych byla schopna pozorovat beze slov tak dlouho, dokud den definitivně nepředá žezlo chladnému večeru a já nezačnu drkotat zuby. Mám radost, že můžu udělat čaj z čerstvých lístků máty poté, co jich pár s láskou natrhám. Miluju vůni dřeva a jehličí a ten božský klid, který jen občas přeruší veselé skotačení mých dětí. Samozřejmě nenechám se dlouho pobízet k blbnutí s nimi, i když není snadné odtrhnout zrak od takové krásy. Tomu říkám zázračná medicína. Dušička je spokojená, obklopená přírodou vrní blahem a jemné léčivé vibrace prostupují celým organismem. Jak málo stačí. Takové soukromé lázně, vše grátis! Některé okamžiky prostě utkví v paměti. Stejně tak někteří lidé. Při prohlídce zámku Letohrad nám průvodkyní byla mladá slečna oblečená v mikině s nápisem „Čumíš na mě?“. Ano, čuměli jsme, všichni. Myslím, že první minuty výkladu šly někam do prázdna, zatímco jsme si vyměňovali pobavené pohledy.
V brzkých ranních hodinách mě vzbudí zářivé bílé světlo. Měsíc, je úplněk. Aniž bych tuto skutečnost věděla, rozloučila jsem se s uplynulým dnem pozdravem měsíci, neboli čandra namaskár. Našel si čestné místo v mé praxi, i když jej necvičím pravidelně. Jeho symbolika vztahující se k jednotlivým pozicím celé sekvence má skutečně hloubku. Pár vteřin polekaně hledím bez jediného mrknutí oka přímo ke zdroji oslnivě zářivého kotouče a zároveň příčiny mého náhlého probuzení. Prvotní šok se kamsi rozplynul. Je to v pořádku. Je to přeci v souladu s naší existencí, s přírodními cykly i zákony. Monáda jinu a jangu, kdy jang představuje den a jinová část právě tu noc. Jenomže my lidé kolikrát míváme sklony vybírat si z toho dokonalého kruhu a neustálého koloběhu jenom určitou část. Převážně tu jangovou. Vím o tom své. Už teď je mi jasné, že znovu hned tak nezaberu, a tak rozehrávám převalovací sólo, než mě to unaví natolik, že konečně upadnu do vytouženého komatu.
S přibývajícími dny se rozrůstá pěkná sbírka suvenýrů. Kluci snad odtáhli půlku lesa, kromě klacků narvali do svých batůžků špalky dřeva různé velikosti a jeden rezavý hřebík. Některá část z jejich pokladu brzy záhadně zmizí, sorry, kluci, bude to nanejvýš nutné v zájmu ochrany zdraví. Já si přinesla sedm klošů, z toho dva mě stihli kousnout. Zapadající slunce ohlašuje mé obvyklé kochací okénko. Tahle romantika se mi nikdy neomrzí. Než mě chlad postupujícího večera definitivně zažene do tepla útulné chaty, ještě jednou se zhluboka nadechnu. Vychutnávám si plnými doušky přítomnost. Nepotřebuju vystavovat tělo v bikinách na pláži, jsem šťastná a spokojená tady, v šortkách a barefootech.
