Letní prázdniny za sebou už definitivně zavřely vrátka a začátek září znamená pro mnohé z nás spoustu změn, možná trochu chaosu, než nastavíme určitý řád, funkční systém. Pro moji rodinu jsou tyto dny obzvláště výjimečné, jako pro všechny, kteří mají doma prvňáčka. 2. září jsme společně vykročili do chladného a deštivého rána vstříc nové etapě života. Prší nám štěstí, napadlo mě, jakmile dopadly první kapky studeného deště na mou hlavu. Poblíž školy mi auto projíždějící kaluží důkladně svlažilo nohy. Naštěstí jsem měla holá lýtka a sandále, takže mi chladná sprcha tolik nevadila. Aspoň tato příhoda vykouzlila trochu rozpačitý úsměv na tváři mého muže. No co, mě to také pobavilo a navíc docela příjemně uvolnilo atmosféru.
Budu se muset zeptat svých rodičů, jak se mnou prožívali první školní den, protože já si na ten den nepamatuji vůbec. Ale do školy jsem chodila docela ráda (alespoň ze začátku). Pobavil mě můj nejmladší syn, který po příchodu ze školky na mé zvídavé otázky, jak se měl a co dělal, odpověděl jednoduše, že se měl dobře, ale už se tam nudil. Zajímavé, sloveso “nudit se” používá v poslední době docela často, třeba úklid hraček je pro něj nuda. Netuším, od koho nebo kde to slyšel, protože nudu mám již dávno vyřazenou ze svého slovníku.
Poprázdninový návrat do školních lavic i ke každodennímu režimu představuje nový začátek, změna je cítit i ve vzduchu, mění se energie. Není třeba propadat panice, smutku z končícího léta. Dny se sice viditelně krátí, ale západy slunce vytvářejí překrásné scenérie, stromy postupně získávají nádech teplých, hřejivých barev žluté a červené. S poslední sklizní nastává ideální doba pro jakousi inventuru našich vlastních zásob na zimu. Poděkovat za vše, co nám bylo dáno a dopřát si prostor a čas pro optimalizaci nového denního harmonogramu. S tím velmi úzce souvisí druhá nijama Pataňdžaliho osmistupňové cesty jógy, a to santóša – spokojenost. Spokojenost s tím, co máme (zdraví, hezké vzpomínky, dobré vztahy…). Právě santóša nám pomáhá dosáhnout bezstarostného stavu nevlastnění, nelpění, a to podporuje náš vnitřní růst, to je klíč ke štěstí. Není-li splněna santóša, točíme se v bludném kruhu frustrace, kde se nedokážeme srovnat s tím, co máme, neustále chceme něco jiného a jakmile toho dosáhneme, neuspokojí nás to a o to víc se prohlubuje naše nespokojenost. Využijme nadcházejícího podzimu tak, abychom měli sílu a chuť pracovat, tvořit a umět se radovat ze života, i když světla postupně ubývá a rána jsou čím dál chladnější.