Tak trochu navážu na jeden z předchozích článků, sebe-vědomí. Na jedné z lekcí jsem se ocitla jako divák příběhu, který mi byl nápadně povědomý. Malá skupinka lidí v mé blízkosti hlasitě řešila pracovní záležitosti. Nezajímalo mě, co je předmětem této vzrušené debaty, ale zaujala mě jedna ze zúčastněných osob. Paní, co evidentně nabyla dojmu, že si opět už poněkolikáté vytáhla černého petra. Dusno a napětí nebylo možné přehlédnout. A také nebylo možné přeslechnout její snahu zamaskovat pocity zklamání a vzdoru zároveň. A pak mi to došlo. Spatřila jsem sama sebe, svou dávnou minulost. V období pracovní krize, kdy mi život uštědřoval jeden políček za druhým, abych si už konečně uvědomila svoji hodnotu a vymanila se z toho bludného kruhu. Nějakou dobu to ještě trvalo, než jsem se konečně vzpamatovala a řekla dost, takhle ne. Následovala velmi osvobozující výpověď a přechod do jiného, mnohem lepšího zaměstnání. Doteď nechápu, proč mi to trvalo tak dlouho. Vše se mi najednou s odstupem času jeví jako naprosto zřejmé. Celý ten kolotoč nepříjemných událostí, které mne potkávaly a znovu se vracely převlečené jen do jiného kabátu. Tak jasné signály. Ale já je neviděla. Nebo spíš nevěděla, jak si je vyložit. Stejně tak, jako jsem dlouhá léta úspěšně ignorovala mé přímo křičící nitro a přitom se dál trápila v jednom komplikovaném vztahu, než jsem byla schopná říct NE. Navzdory tomu, co si o tom mysleli jiní. Uvědomění si vlastní hodnoty mi přineslo obrovskou úlevu a svobodu. Jako bych se zbavila těžkého závaží, jenž jsem po celou tu dobu vláčela s sebou. A zbytečně.
Kolikrát vstoupíme do jednoho a toho samého bahna, kolikrát se nám budou dít pořád ty stejné nepříjemné situace, než si konečně připustíme, že jediný, kdo to může změnit, vystoupit z tohoto nemilosrdného kolotoče utrpení, jsme pouze my sami. Vnější svět kolem nás je jen odrazem našeho nitra. Vyjadřuje naše hodnoty, přesvědčení, víru. Nemusíme se srovnávat s ostatními, nemusíme popírat své jedinečné já jen proto, aby nás snad druzí měli více rádi. Uvnitř už jsme úplní a dokonalí. Buďme sami sebou.
Vzpomněla jsem si na mantru dokonalosti, kterou jsme zpívali na jednom školení v jógovém studiu. Tato mantra vychází z upanišád a hovoří právě o tom, že nejsme o nic méně, než jací ve skutečnosti jsme, že jsme dokonalí a úplní, právě v této chvíli.
Purnamadah purnamidam
Purnat purnamudacyate
Purnasya purnamadaya
Purnamevavasisyate