Příjemná podvečerní procházka s pejskem u mne velmi dobře funguje jako malá terapie pro duši i tělo. Pozoruji kouzelný západ slunce, nikde nikdo, nadechuji jarní svěžest. Mám ráda tyto okamžiky, představují pro mě dokonalou symbiózu s přírodou, kdy existuje jen čiré bytí. Nikam nespěchám, tady a teď je mi prostě dobře. Vše plyne svým vlastním tempem. To je velmi užitečné si připomenout pokaždé, když máme tendence některé záležitosti více či méně popohnat. Přílišná snaha věci uspěchat nebo zmanipulovat jejich průběh vede vždy k vnitřnímu rozkolu, je to zaručená cesta k disharmonii, potlačování vlastní přirozenosti. Když se nám podaří nelpět, zvládnout aspoň na chvíli umění “nechat být”, jsme schopni naladit se na své vnitřní vibrace. Získáme jinou perspektivu, uvěříme v hlubší podstatu své existence. Rozsvítíme světlo sami sobě. V tom spočívá kouzlo jógy, jsme vnímavější k sobě i k okolí. Jógová praxe nás učí přijímat sami sebe takové, jací jsme a přijímat i ostatní. To neznamená, že souhlasíme s jejich chováním. Ale jednání druhých neovlivníme, i když je namířeno proti nám, často s námi v danou chvíli nemusí vůbec souviset. Někdy jsme vtaženi (vědomě či nevědomě) do různých her, ze kterých nemáme šanci vzejít jako vítěz. Nicméně i to lze brát jako zkoušku, která nám může velmi dobře posloužit, neboť odhalí určité oblasti, určitá témata. Před naším vnitřním zrakem vystoupí možná hloupá, přesto dobrovolně přijatá omezení, která mohou bránit našemu růstu. A je dobré si uvědomit, že existuje daleko více perspektiv, z nichž můžeme danou věc posuzovat, tedy i více řešení. Nenechat se obalamutit dojmem, že jsme uvízli v bezvýchodné situaci. Tyto mylné pocity v nás vyvolávají zkostnatělé vzorce, jimiž omezujeme sami sebe. Mnohdy nás dokážou zranit slova, která jsou určena nám, ale přitom o nás nic nevypovídají. My si je přesto připouštíme a bereme za vlastní a cítíme se pak frustrovaní, bezcenní. Obzvlášť když druhá strana ve svém slepém afektu nepřipouští žádný prostor pro dialog. V tu chvíli pouze odhaluje svá omezení, podle nichž jedná.
Dovolme si prozkoumat bolavá místa někde tam uvnitř, možná bude stačit jen naše hlubší pozornost a nebo bude zapotřebí více lásky, péče a času. Sami sobě jsme dobrým učitelem. Nežijme v očekávání, že nám někdo zvenku naplní život. Neumíme-li být spokojení a šťastní sami se sebou, nedokážeme to ani s nikým jiným. Naše laskavé, vřelé a otevřené srdce působí jako magnet, přitáhne k sobě stejné – laskavost, vřelost a otevřenost. A tak mě napadá, jak úžasné by bylo čajování v přírodě, s člověkem, který je mému srdci blízký. Už si v duchu vybírám patřičný čaj pro takovou příležitost. Z myšlenek mě vytrhává studený vítr, který mě nutí vrátit se zpět do tepla domova. A rozhodně si ten čaj vychutnám, dnes doma.