Až někdy

Přítomný okamžik. Ta dvě slova se neustále skloňují (nejen) v józe. Možná zní někdy až otravně, během lekcí je slyšíme tolikrát, a přesto mají hluboký význam a je potřeba je připomenout. Jakmile se skutečně naladíme na vibrace přítomného okamžiku, splyneme s ním, dostaví se pocity úlevy, nesmírného klidu a spokojenosti. Jsme jednoduše šťastní s tím, co je a kde jsme právě teď. A to je ono! Pustíme možná to, co tak urputně svíráme a necháváme se s důvěrou unášet na vlnách dechu, s minulostí za sebou a bez obav o budoucnost. Jako kdyby neexistoval čas a přitom vše běží svým poklidným tempem, energie volně proudí, všechno funguje, jak má, vše je v pořádku. Je to nádherný zenový stav, který vystihuje prosté “je, jak je, nechci víc, než právě mám”. Kouzlo plnohodnotně prožívaného přítomného okamžiku bez hodnocení a lpění.

Mysl nám neustále něco nabízí, podsouvá a my plánujeme, řešíme, někdy porovnáváme nebo soudíme. Nabízí se otázka: A kdy tedy budu šťastný? Kdy si konečně dovolím “luxus” plného prožitku spokojenosti a štěstí? Až budu mít o pár kilo méně nebo až konečně zaparkuju vysněné porsche v garáži? Až si najdu lepší práci? Až budu vydělávat víc peněz? Až odrostou děti a budu mít víc času pro sebe? Nebo až bude příznivější doba? A co třeba zrovna teď? Všechno na chvíli odložit, pustit. Na okamžik se zastavit, rozhlédnout kolem a dovolit si vychutnat život takový, jaký právě je, aniž bychom hned dávali nálepky Dobré a Špatné. Procítit to krásné čiré bytí a jen pozorovat v tichosti, s určitým odstupem, nadhledem a zároveň s hlubokou pokorou a vděčností.

Mám tak ráda tyhle jedinečné chvíle, kdy člověk pocítí naprostou svobodu, plně si uvědomuje svou sílu i své možnosti, ať už se kolem odehrává cokoli. Prostě odpojit se od toho matrixu a splynout s Vesmírem. Skrze to ticho k nám možná dolehne nějaký signál, pocit, takový ten jemný hlásek, který k nám promlouvá, ale my jej přes neustále pulzující mysl neslyšíme. A tam někde uvnitř tušíme, že všechny tyhle signály vychází ze zdroje, který se nemýlí, nechce nám ublížit, zná naše slabiny, ale také ví, “kudy a jak”. Jen čeká, až budeme ochotni naslouchat. Pak si pravděpodobně uvědomíme pomíjivost okolností a situací kolem a třeba nás to naučí větší bdělosti, do jakých her se necháme příště vtáhnout. Jakmile vystoupíme z této úrovně vědomí a opět se stáváme těmi bojovníky se snahou vybalancovat co nejelegantněji a bez zbytečných ztrát vnější vlivy, můžeme si pokaždé připomenout, že záleží na nás, vždy máme na výběr. My rozhodujeme a dáváme svolení, kterou hru chceme hrát, které signály poslouchat a na jaké vibrace se budeme ladit. Ne zítra nebo za týden, ale každým okamžikem, právě teď.

 

 

Pokud se Vám líbí, sdílejte!
Categories Články
search previous next tag category expand menu location phone mail time cart zoom edit close