Bytí někde mezi

Několikrát se mi v posledních dnech vybavuje jedna dávná vzpomínka. Stojím uprostřed šumavského lesa, nadechuji svěží horský vzduch, vnímám absolutní klid a mír nejen na tomto překrásném místě, ale i uvnitř mne samotné. Tak intenzivní pocity dokonalé jednoty, souladu a spokojenosti. To nápadně ladí s tím, co prožívám nyní. Akorát bez té nádherné, nezaměnitelné vůně Šumavy. Poslední dva roky se mnou dost zacloumaly, nicméně mě i dost naučily. Jeden pád střídal druhý, vše, co se dosud jevilo jako stálé a funkční se postupně měnilo v prach. A do toho připočtu až téměř křečovitou snahu udržet neudržitelné, zastavit nebo aspoň zpomalit pohyb změn, který zabrzdit nejde. Něco uvnitř volalo: Pusť to, pusť to! Jenže snadno se říká a hůř dělá. Taková byla (a stále je) cesta. Všechno se mění a můžeme se bránit, což vyvolává značný odpor a nebo pružně reagovat, každý máme tu volbu. Na podložkách reagujeme velmi aktivně, to nám jde dobře, ve svých hezkých cvičebních outfitech. A pak jsme vystaveni “venkovním” nepříznivým vlivům, mimo podložky a ehjle, už to drhne. Je to tím, že nemáme onen slušivý obleček? Nehraje nám vhodná hudba? Kam se poděl ten statný strom – vrkšásana, který na jógamatce vypadá tak nebojácně a statečně? Najednou je náš strom bičován poryvy větru, deštěm a my se kymácíme ze strany na stranu a zoufale hledáme hluboké kořeny zajišťující přežití bez úhony. A bouře zase přejde, utichne a nad hlavou uvidíme azurové nebe. Ale těžko tomu plně uvěřit uprostřed vichřice.

Cítím, že je “něco” jinak. To, co jsme znali ze “starého” světa se víc a víc vzdaluje, už to nebude stejné, bude (a vlastně už je) to jiné, nové. Vnímám to jako určitý mezistav. Ještě úplně nejsou jasné obrysy toho nového. Ale zároveň pociťuji klid a důvěru, že je to tak v pořádku. Jen nechat věci běžet svým tempem. Také kolem sebe vnímám větší laskavost a porozumění a mám z toho upřímně velmi dobrý pocit. Polarizovaná společnost se umí semknout, projevit účast, soucit a lásku a jasně vyjádřit NE strachu a manipulaci. Možná jsme se opravdu hodně naučili a posunuli. Možná na troskách toho, co jsme doposud znali, se skutečně rodí naše nové já, okleštěné o přemíru ega, připraveno vstoupit do jiné úrovně, do vyššího levelu, do úrovně srdeční čakry. Možná.

 

Pokud se Vám líbí, sdílejte!
Categories Články
search previous next tag category expand menu location phone mail time cart zoom edit close