Před pár týdny horský, nyní přímořský vzduch nasávám plnými doušky do plic. Už mě nelákají tropické teploty jihu, mám raději příjemné klima, kdy nejsem spařená jako chřest a v noci se kvalitně vyspím, a to tady na severu u Baltu dokonale splňuje mé představy skutečně odpočinkové dovolené. Tady jsem offline, nikdo mě nesežene. Nespěchám, neplánuji, nevadí mi nic nedělat. Tady si plně uvědomuji, co znamená být v přítomnosti. Je mi dobře. Právě teď. Neskutečně dobře. Sedím v krásné restauraci s výhledem na moře a pozoruji život na promenádě, který se neustále mění. Turisté dělající si selfíčka, dáma v pantoflích s kožešinkou, bruslaři, dvojice běžců zřejmě ve velmi dobré kondici, pán, který svižnou chůzí už potřetí začíná svůj okruh. Jen sleduji rozmanitost části promenády, jak rychle se proměňuje. Do hry vstupují 3 velcí barevní ještěři, kteří upoutají pozornost (nejen) mých dětí. S úsměvem přikyvuji, aby se mí kluci za nimi mohli rozběhnout a pozdravit je. Zachytím pohled svého manžela. Dívá se na mě, na rtech jako kdyby mu visela otázka. Dřív než se zeptá, vyšlu k němu široký úsměv a jen na sebe chvíli mlčky hledíme. Rozumíme si i beze slov.
Letošní léto si pro nás připravilo pár lahůdek. Zdravíčko se trochu rozsypalo. První důkladná, neplánovaná očista horní části trávicí soustavy. Ovšem v nádherném horském prostředí. Přesto jsme si celý pobyt dokázali skvěle užít a humor nám rozhodně nechyběl. Další téma ke zpracování přišlo před týdnem, kdy mě odvezla záchranka. Cítila jsem, že je se mnou něco v nepořádku, ale nevěděla jsem co a nepřišli na to ani na urgentním příjmu. Vlastně nevěděli, co se mnou mají dělat, chápu je. A tak se radili a já si plným jógovým dechem prodýchávala aktuální stav a stres a opakovala svoji mantru: Důvěřuji svému tělu, jsem zdravá.
Nyní sedím tady, vychutnávám si každé sousto vynikajícího jídla (konečně už mi zase chutná), popíjím zdejší pivo a jsem. Jenom jsem. A cítím hluboké štěstí a vděčnost. Obklopená láskou a s nádherným výhledem na rozlehlé moře. Mysl je až neuvěřitelně klidná.
Jóga byla a je mou velkou oporou, když se hroutí něco přece tak samozřejmého jako je zdraví. Ano, samozřejmého, bohužel. Než se něco stane. Pak jde všechno stranou a přání máme pouze jediné. S pomocí bylinek tradiční čínské medicíny harmonizuji své tělo a jako nedílnou součástí mé léčebné terapie je dech a jin jóga, kterou si speciálně sestavuji na míru svým potřebám i aktuálnímu stavu, v němž se v danou chvíli nacházím. Někdy je mi lépe, jindy trochu hůř, ale nikam nepospíchám, nemám žádná přehnaná očekávání. Každý den rozbalím podložku, abych se jemným pohybem přiblížila sobě a pomohla rozhýbat energii tam, kde stagnuje. A funguje to. Řekla bych až zázračně. Během celé klidné praxe prozkoumávám své tělo, prodýchávám a uvolňuji ty části, které jsou ztuhlé, vydechuji strach a netrpělivost. Kde cítím bolest, opatrně zjišťuji, jak daleko ještě mohu zajít. Stále jsem přítomna ve vlastním těle. Jak se cítím? Dělá mi tento pohyb, tato pozice dobře nebo ne? Snad nikdy jsem nebyla natolik soustředěná a plně koncentrovaná během praxe. Vnímám vše, co se děje uvnitř i na povrchu, nechávám se vést svým tělem a svou intuicí. A neodbývám ani závěrečnou šavásánu. Své klientele na lekcích ji bohatě a ráda dopřávám, přitom sama sobě ji často krátím, protože už utíkám dělat něco jiného. Pak se postupně zvedám, abych se posadila na podložce. Děti už krouží kolem mě a já otevírám oči, abych se ještě jednou vědomě nadechla a uvědomila si, jak nádherně se cítím. Vím, že tento stav blaženosti není trvalý, může se opět velmi rychle změnit, ale také vím, že se mám, o co opřít. A také o koho.