Podzim, pro mě úžasný čas, kdy se raduji z každého slunečního paprsku, abych mohla ještě načerpat trochu sluneční energie před dlouhými zimními večery. A že je letos obzvlášť vydařený podzim!
Přijeli mi rodiče na několik dní a mohu upřímně říct, že si to s nimi parádně užili nejen moji kluci, ale i já. Tak nějak pořád bylo, co dělat, a když mi včera zase odjeli zpět domů, uvědomila jsem si, jak rychle to uteklo. Táta, jako správný děda, vymýšlel nejrůznější aktivity a malé výlety po okolí, kluci byli samozřejmě nadšení. Po dlouhé době jsem se projela vlakem. Cesta netrvala moc dlouho. To je nejspíš dobře, jinak by kluci stihli vlak nejen celý do detailu prozkoumat, ale i rozebrat. Jeli jsme i autobusem, to mi připomnělo mé celkem nedávné každodenní dojíždění do práce a z práce. Jak si člověk rychle zvykne na pohodlí auta..
Už to ani nevnímáme, bereme to jako samozřejmost. Na lepší se vždycky dobře a rychle zvyká. Nové technologie letí mílovými kroky vpřed a my v té zběsilé rychlosti máme málo času na to, abychom se stihli radovat ze všech těch nových věcí, hraček. Za chvíli na nás čekají další novinky a zlepšováky. A přiznejme si, máme rádi všechny ty nové hračičky, které nám tak krásně usnadňují život.
Jak jsem si tak seděla v autobuse, vedle mamka, se kterou se báječně povídalo o všem možném, došlo mi, že už možná ani nevnímáme, kolik toho všeho „vlastníme“ a hromadíme. Zajímavé by bylo, kdybychom spočítali, kolik z těch věcí skutečně používáme a kolik jich „plesniví“ ve sklepě.
Nejspíš není podstatné, kolik toho v životě vlastníme, ale jak a jestli vůbec toho využíváme.
Můžeme být vděční za to, že nemusíme každý večer umývat hromady nádobí ručně, myčka se o to hravě postará. Můžeme být rádi, že není problém si povykládat s kýmkoli, i když je zrovna na opačné straně polokoule. Auto nám ušetří čas strávený na zastávkách autobusů. Roboti za nás vysají, vytřou.. Co děláme s tím ušetřeným časem? Jak s ním nakládáme? Stále kolem sebe slyším, jak někdo nemá čas.. A kdy bude mít konečně čas? Mám známé, kteří mají příjmy, o kterých se jiným ani nesní. Přesto nejsou spokojení, zdá se jim, že mají málo. Kolik by museli vydělávat, aby byli šťastní a spokojení?
Pocit štěstí je v našich rukách. Je to stav mysli. Pokud se dokážeme radovat z maličkostí, pak jsou naše životy barevné a pestré. Buďme vděční za všechny ty vymoženosti a udělátka dnešní doby. Nechť nám nadále tak skvěle pomáhají a slouží, ale pořád jsou to „jen“ věci (i když velmi příjemné, někdy nepostradatelné). Samy o sobě nám štěstí nepřinesou, to už je na nás. A čas, který nám ušetří, můžeme strávit, jakkoli chceme. Je to naše volba.
Jdu zapnout myčku, udělám druhý nálev zeleného čaje a počtvrté dám pusu na dobrou noc klukům, kteří už leží v postýlkách a ještě se vrtí. Manžel dnes přijde trošku později, ale to nevadí, těším se na něj. Mám vše hotovo, a tak mám na něj dost času, abychom si povykládali, jaký kdo měl den a strávili příjemný večer.
