Jak vrtkavý může být náš vnitřní klid a mír. Je to jako počasí, jeden den vyrazíte ven v šortkách a tílku, druhý den se choulíte do teplé mikiny a do nevlídného počasí se vydáte jenom proto, že to vyžaduje Váš psí kamarád. Ono to nepřichází naráz, jde to pozvolna, ale nevnímáte to nebo si to nepřipouštíte. Jedete pořád dál, naplno, chcete být skvělí v práci, doma… A jednoho dne přijde na návštěvu nevítaný host, stres. Dostaví se pocit selhání, prázdnoty, samoty. Kam vlastně směřuji? K čemu to všechno dělám? Jsem s tím správným člověkem? Otázek je čím dál víc a chybí uspokojující odpovědi. Jak najít zase stabilitu a štěstí, když se nám všechno sype, ale my přece musíme vypadat v pohodě před rodinou a hlavně fungovat?
Nároky na nás kladené jsou někdy příliš vysoké, ale my sami je kolikrát ještě násobíme. A upřímně, ani my jogíni nejsme stále vyrovnaní a happy, i když jóga nám tak pomáhá. A nelze tomu uniknout, tato nezvaná a otravná návštěva je tady, pohltila celý náš vnitřní svět, propadáme panice. Co teď? Možná teď je ten nejvyšší čas se na nějakou dobu zastavit, nesnažit se schovat nebo uniknout před tímto hostem, který nás tak děsí. Je tady, něco nám přišel sdělit. Něco o nás samých. Bylo by dobré ho vyslechnout. Přiznat si, že není vždycky všechno sluníčkové. Přijmout i stinnou stránku naší osoby. Nepotlačovat emoce, které se derou z našeho nitra, ale zároveň se jimi nenechat strhnout k extrémním reakcím. Zvláště to poslední, jak snadno se říká a hůř dělá… V afektu ublížíme slovem a slovem nám je ublíženo.
V józe je kladen důraz na dech, ten nás přivádí zpět do přítomnosti. Dech je pro nás klíčový i v situacích, kdy se cítíme na dně. Na chvíli soustředit pozornost pouze na svůj dech, rozdýcháváme stav, v němž se právě nacházíme. Dává nám to určitý prostor, odstup od nepříjemné situace. S výdechem odchází negativní emoce a s nádechem přichází do celého těla nová energie. Prosté bytí v přítomnosti nám dává sílu nechat plynout, nechat být, jen pozorovat a na chvíli neřešit. Přijmout stav takový, jaký je. Uvědomit si, že to není trvalé, ale dočasné, stejně jako po dlouhé zimě vždycky přijde jaro. Brát život i s jeho těžšími fázemi, na něž můžeme pohlížet jako na podněty k osobnímu růstu. A odpovědi, které hledáme, nepřijdou hned, ale přijdou a možná velice brzy.
Pracujme s odpuštěním. Pokud Vám někdo ublížil, nedovolte, aby Vás to nadále zraňovalo a blokovalo. Odpusťte mu a také odpusťte sami sobě. Klíč k vnitřní harmonii a stabilitě se nachází v nás. Žádný jiný člověk nám tohle nemůže zaručit. Hledejme partnera sami v sobě, tam najdeme jistotu a stabilitu, po níž tak toužíme, ne ve vnějším světě. Dovolme si být chvíli jen sami se sebou. Můžeme tak lépe pochopit sebe, ale i druhé. Spojení se svým vnitřním já nám dává velkou sílu a také svobodu. Jsme schopni opět najít svou ztracenou rovnováhu a cítit se šťastní takoví, jací jsme a s tím, co máme.